Měsíc únor je tradičně spojován především se sněhem a zimními radovánkami. Nese se však i ve znamení lásky. 14. únor, známý jako den Svatého Valentýna, se stal oslavou všech zamilovaných. Jak se ale tento den stal svátkem lásky? Pro odpověď se musíme vrátit až do třetího století našeho letopočtu. V té době vládl císař Claudius II. , známý jako Claudius Gothicus, který věnoval většinu svého života vedení válek, kam posílal zejména mladé muže. Claudius sdílel silné nesympatie vůči křesťanům a jeho zatvrzelé přesvědčení, že mladí ženatí muži nemohou být dobrými vojáky, vedla až k zákazu uzavírání sňatků. Kněz Valentin de Terni i přes tento zákaz tajně oddával snoubence podle křesťanského rituálu. Když tuto skutečnost císař odhalil, nechal kněze zatknout, několikrát surově zbít a následně, 14. února roku (269, 270?), popravit.

Stejně tak jako bychom u podobných příběhů měli umět odlišit pravdu od fikce, je důležité si uvědomit, že na Valentýna není to nejdůležitější užít si sváteční den, ale především potěšit osobu, kterou milujeme. Třeba lahodnou čokoládou, která patří mezi oblíbené dárky. Proto se nabízí otázka: Proč vlastně na Valentýna našim milovaným dáváme právě čokoládu? Abychom je potěšili? Ano, ale ne pouze pro náš chuťový zážitek z čokolády, ale také proto, že v nás vyvolává pocity velmi podobné pocitům lásky. O samotném kakau se dokonce traduje, že má afrodiziakální účinky. Je to ale opravdu jen legenda?  

Mezi Aztéky bylo kakao, nazývané „xocoatl“, považováno za velmi vzácný nápoj, z jehož potěšení se mohla těšit pouze ta nejvyšší vrstva. Říká se, že aztécký císař Moctezuma konzumoval dokonce 50 šálků kakaa denně, a protože měl velmi mnoho manželek, začalo být kakao spojováno s milostnou silou. Casanova a Marquise de Pompadour si v pozdější novodobé historii údajně také dopřávali kakao vždy před začátkem jejich bláznivě romantických nocí. 

Nesmíme také zapomenout na fakt, že v době, kdy začala být čokoláda dovážena do Evropy, byla prodávána pouze v lékárnách. Předpokládalo se totiž, že má stejně ozdravné účinky jako léky. V roce 1839 doktoři É. Tourtelle a J. Hallé napsali smlouvu o hygieně, v níž popsali účinky čokolády jako schopné vzbudit úctyhodné touhy a umocnit potěšení z lásky.  

Dnes již víme, že kakao obsahuje velké množství aktivních látek jako jsou antioxidanty a kofein fenylethylaminu, známý také jako „hormon štěstí“, který doprovází pocity potěšení. Abychom však pocítili skutečné afrodiziakální účinky, bylo by zapotřebí zkonzumovat opravdu velké množství kakaa. Tak se to tedy doopravdy má s představou o potěšení … z čokolády.